Zajištění přístupu k potravinám v EU

Zajištění přístupu k potravinám v EU
Bezpečnost potravin je charakterizována několika kritérii, významným z nich je zajištění přístupu k potravinám. Pojďme se podívat, jak je na tom EU.

Nelze tvrdit, že EU má zvláštní problém se zajištěním přístupu k potravinám, i když se snaží například řešit dostupnost pitné vody. Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO) přístup k potravinám charakterizuje ve třech rovinách:

  1. fyzická dostupnost potravin závisející na vybudované a fungující logistice,
  2. ekonomická dostupnost odvíjející se především od finančních možností lidí (mohou si dovolit nakupovat potraviny) a pravidelnosti zásobování,
  3. sociokulturní přístup k potravinám, který se týká různých specifických společností - např. dostupnost potravin pro ženy či HIV pozitivní.

Uvnitř EU představuje největší téma druhá rovina dostupnosti potravin. Nové studie ze západních zemí naznačují, že obezita v současnosti představuje problém chudší vrstvy obyvatel, která se často stravuje nekvalitně. Socioekonomický status definovaný finančním příjmem, dosaženým vzděláním a povoláním se negativně projevuje vzhledem k úmrtnosti na kardiovaskulární nemoci v západních společnostech. Výzkum provedený v roce 1995 v Austrálii odhalil, že finanční příjem je významným determinantem v konzumaci ovoce a zeleniny, přičemž velmi podobná data byla potvrzena v Kanadě a USA (Psaltopoulou et. al, 2017).

Zdroj: Taylor, Loopstra, 2016

Nízkopříjmové rodiny zkrátka spíše pořizují levné potraviny, složené převážně z nasycených tuků, skladostí, slazených nápojů. Naopak minimálně nakupují ovoce, zeleninu, rybí a libové maso. Chudoba je vede k nákupu balených potravin, v jejichž složení převažuje cukr, škrob a vysoce nasycené tuky. Na stranu druhou data naznačují, že úplně rozhodujícím faktorem není stupeň dosaženého vzdělání, i když obecně lze tvrdit, že vysokoškolsky vzdělaní lidé mají zdravější stravovací návyky. Prokazatelně pozitivní efekt zde má však stravování, přičemž vzdělávací programy či kampaně se osvědčily jak u dětí, tak i u dospělých (Psaltopoulou et.al, 2017).

Problém s přístupem ke kvalitním potravinám poté mají opět chudší země, typickým příkladem je Latinská Amerika s chudinskými ghetty u rychle urbanizovaných městských aglomerací (Drewnowski, Popkin, 1997).