Proč je biomaso drahé?

Proč je biomaso drahé?
Přemýšleli jste někdy nad tím, co vše v sobě zahrnuje cena masa? A proč se tak zásadně cenově liší konvenční a ekologická produkce? Pokud zastáváte názor, že jsou to pouze marketingové triky, jak ze spotřebitelů vytáhnout více peněz, tak se zkuste nad následujícími argumenty zamyslet. Není to totiž tak jednoduché.

Částka na balíčku s masem nemusí představovat skutečnou hodnotu jeho produkce. Zvlášť, když nad nákupem potravin uvažujeme nejen v rámci ušetřených peněz, ale do rozhodování o nákupu zahrneme také co, kde a za kolik jsme ochotni jíst a jaký způsob chovu tím pádem chceme podporovat. Pojďme odhalit pár souvislostí ze světa chovu masných plemen zvířat. Aby s těmi čísly nebyla taková nuda, občas se pustíme i do žánru eko horor a tu a tam se vrhneme do slovních úloh.

Někdo si cení významu ekologického zemědělství pro krajinu a lepších životních podmínek pro zvířata. Další nevolí bio kvalitu potravin z etických důvodů, ale ze zdravotních nebo dokonce kvůli chuti. Ten, kdo se sám za sebe rozhodl, musí ale často svou volbu obhajovat. Čert ví, kde se ta nedůvěra vzala, ale v našem prostředí je občas třeba bránit se útokům okolí, které se snaží přesvědčit ostatní o pošetilosti jejich volby a o tom, že značka bio je pouze marketingovou pomůckou, jak z lidí dostat více peněz. Faktem je, že zejména u masa je vyšší cena kvality bio oproti masu z konvenčního chovu prokazatelně vysvětlitelná. Tady je pár argumentů. Možná ani ne tak pro přesvědčování okolí, ale ať jsme sami pevní v kramflecích.

Čas jsou peníze

Jeden z parametrů, který určuje cenu masa, je doba, po kterou se zemědělci o dané zvíře musí starat a krmit ho, než doroste jateční váhy.

 Zatímco kuře z ekochovu živí zemědělci minimálně 56 dní krmivem z ekologického zemědělství[1], stejné kuře je v konvenčním chovu vykrmeno za 32 dní. Čuník v ekochovu roste 9 měsíců, nikoli 6 jako běžně v konvenci.

Z důvodu maximalizace zisku a minimalizace nákladů je třeba v konvenční produkci odchovat zvířata rychle a ve velkém množství. To se promítá do životní plochy, omezení pohybu, kvality a složení krmiva, a to pak zase dál na riziko šíření zdravotní nákazy a s tím spojené využití léčiv, na kvalitě masa nebo způsobu osvalení.

A tak se čísla v učebnicích pro mladé zemědělce snižují. [2]

Kuře z bio chovu, které se vykrmuje déle než v intenzivním chovu a zobe kvalitní, nákladnější krmivo, znamená pro zemědělce vyšší náklad, který je potřeba promítnout do prodejní ceny.

Víte, co obědval váš oběd?

Dalším z parametrů určujících cenu masa, je také kvalita krmiva. Jelikož jsou v ekochovu až na výjimky do 5 % povolena pouze krmiva z ekologického zemědělství, ideálně z farmy, na které zvířata žijí, jsou náklady na krmení poměrně vysoké. Půda se musí obhospodařovat a výnosy nejsou zaručené. Veškerá rizika nese zemědělec.

Čuník v ekochovu roste devět měsíců, nikoli šest jako v intenzivním chovu. Spotřebuje 5 kg obilí na 1 kg přírůstkové váhy. Po krmných směsích s extrahovanými šroty z GM sóji čuníci pěkně přibývají, takže v konvenci na stejný přírůstek stačí 3 kg krmiva. 

Způsoby, kterými je možné získávat krmiva v konvenčním zemědělství, často obsahují pořádný balík negativních externalit – to znamená sadu nepříjemných dopadů na okolí, který již zemědělec nemusí ihned řešit a hlavně není osobně zodpovědný za způsobené škody. V oblasti ekologie je tímto pojmem myšleno často zejména znečištění zplodinami z ropného průmyslu, chemické znečištění prostředí apod. To vše se děje třeba při nesmyslném dovážení obřího objemu GM sóji. Ta se tu sice nesmí pěstovat, ale může se sem dovážet jako krmivo. I přes dalekou cestu je cena takové sóji pro zemědělce výhodná. Její doprava je „levná“ z finančního hlediska, ale pouze díky tomu, že tržní cena neumí zohlednit environmentální či sociální dopady. Výsledný produkt vyjde nakonec také lacino, a to proto, že veškerá rizika nesou producenti v Jižní Americe a ceny jsou stlačeny na minimum. Vedle masového drancování tamní přírody monokulturami sóji tady dochází i k vypalování pralesních oblastí. Komunity, jejichž živobytí na tomto prostředí závisí, plní okraje měst, která se stávají ghetty.

Při koupi masa z konvenčního chovu necháváme část skutečných nákladů platit budoucí generace a/nebo lidi na druhé straně planety.

Biomaso není nadhodnocené. Jeho cena je v porovnání s masem z konvenční produkce vyšší, často i několikanásobně, je to ale cena, která odráží všechny skutečné náklady na chov zvířete. V ekologické produkci platí pravidlo tzv. internalizace externalit. Kilo biovepřového z farmy v Sasově stojí podle samotného vedení farmy 2,5-3krát více, než maso z intenzivního chovu.

Kráva žere trávu!

Všimli jste si někdy, že bio vepřové je dražší než bio hovězí a přemýšleli jste proč tomu tak je? Je to stále stejná písnička, jedná se o náklady na krmení zvířat.

Masná plemena krav se spokojeně pasou na louce, zatímco vepříci ve výbězích čekají na svoji dávku obilí a vojtěšky. Ne že by půda, na které se pasou krávy, neměla hodnotu, ale to obilí, kterého čuníci sežerou 5 kg na každý kilogram přírůstku váhy, je přeci jen nákladnější. Pole člověk zoral, obilí zasel, o pečovával a sklízel. To je mimochodem také častý argument vegetariánů, kteří chov a výkrm zvířat v takové míře, ve které je současná populace spotřebovává, považují za definitivně destruktivní pro planetu.

Faktické informace v tomto pojednání pocházejí většinou z inspirativního povídání s majitelem biofarmy Sasov panem Sklenářem, které shrnulo mnohé z jeho dvacet let dlouhé zkušenosti s ekohospodařením.

Doslov majitele farmy v Sasově pana Sklenáře: “Vrátil jsem se po měsíci z Namibie a Botswany – jedna z věcí co mě tam utvrdila v mém názoru, že není normální nakupovat maso z monogastrů (ta zvířata, co mají jednoduchý žaludek a nemohou žít jenom z trávy – drůbež, prasata) levněji než maso z polygastrů (tato zvířata mají složený žaludek a prosperují jenom z pícnin – skot, ovce, kozy). Tam se totiž i konvenční vepřové prodává výrazněji dráž než hovězí. Je to proto, že je v této oblasti velmi vzácná orná půda a tím pádem i jadrné krmivo pro prasata. U nás to pociťují pouze ekochovatelé.”

Pro organizaci PRO-BIO LIGA připravila Anna Veselovská.



[1]Pro výkrm drůbeže v systému ekologického zemědělství jsou chováni kříženci se zpomaleným růstem. Doba výkrmu do hmotnosti 1500 g trvá 56-84 dní. Krmivo neobsahuje živočišné bílkoviny a z 90 % musí být vyprodukováno v rámci ekologického zemědělství. (ŠARAPATKA, URBAN a kol. 2005) (pozn. Redakce: v současné době musí pocházet 95% objemu krmiva z EZ, a to pouze je-li prokazatelné, že zbývajících 5% nebylo možné nahradit krmivy pocházejícími z EZ)