Biosummit 2/6

Biosummit 2/6
V listopadu 2016 se konal Biosummit, konference o ekologickém zemědělství, z něhož Vám budeme pravidelně přinášet závěry. Tentokrát se text věnuje bariérám a příležitostem rozvoje ekologického zemědělství.

Druhou část konference Biosummit začal s příspěvkem Bariéry a příležitosti pro rozvoj ekologického zemědělství v zemích střední a východní Evropy Marco Schlüter z Německa, který dříve plnil funkci ředitele IFOAM EU Group. Svůj výstup začal konstatováním paradoxu, kdy nové členské země EU sice mají významný podíl orné půdy v režimu ekologického zemědělství (EZ), ale jejich domácí trh s biopotravinami je málo rozvinutý. Většina bioprodukce je exportována.

 IFOAM EU Group je zájmová skupina zastřešující organizace zabývající se ekologickým zemědělstvím. Hlavním cílem skupiny je prosazování  principů ekologického zemědělství a trvale udržitelného hospodaření obecně. Tvoří ji více než 180 organizací, které zastupují celý potravinový  řetězec: od pěstitelů, zpracovatelů a obchodníků po konzultanty, výzkumné subjekty a spotřebitele.

 

Základní problém dle Marca Schlütera tkví v tom, že principy EZ byly v EU zaváděny tzv. odspodu mnohem dříve před východním rozšířením EU. Pro nové členské země, které se povětšinou potýkaly s přechodem od socialistického způsobu hospodaření, to znamenalo zavádění principů tzv. shora (přejímání dotačních pravidel EU, akceptace legislativy). Jinými slovy, bioprodukce nemá v těchto státech žádnou historii.

Rozvoj EZ by měly podporovat samotné členské státy a to i prostřednictvím možností, které nabízí EU, resp. Program rozvoje venkova (PRV). Dále jsou to tzv. Akční plány pro EZ, který měla ČR v letech 2011–2015 zaměřen právě na rozvoj trhu s biopotravinami, což Marc Schlüter ocenil.

Přeměna jídla a zemědělství

Marc Schülter představil také vizi EZ do roku 2030 s názvem Přeměna jídla a zemědělství, kterou zpracovala právě IFOAM EU Group. Jejím cílem je, aby se EZ stalo hlavním typem zemědělského hospodaření v EU. Skupina se proto rozhodla vytvořit i politickou strategii prosazování této vize a upozornit nejen elity, ale i veřejnost na to, že EZ dokáže pomoci řešit více aktuálních problémů (změna klimatu, vylidňování venkova, migrace).

Výzvy v zemích středovýchodní Evropy (SVE)

  1. Budování kapacit: slabá lobby pro EZ a slabé nevládní organizace, nedostatek vůdčích osobností, nízký stupeň spolupráce v rámci sektoru (historické důvody), nedostatečná vize a zapojení do mezinárodních sítí.
  2. Spotřeba: neexistence environmentálních „zelených“ pravidel v rámci zadávání veřejných zakázek, nedostatečné rozpoznání EZ a malá důvěra spotřebitelů, nízká kupní síla, negativní/neutrální média,  „biopotraviny jsou jen pro snoby“ (pro vyšší a střední třídy) – špatné marketingové strategie/politiky.
  3. Infrastruktura pro EZ: neefektivní fungování dodavatelského řetězce – malý rozsah i efektivita (špatně aplikovatelná úspora nákladů z rozsahu), obtížnější dostupnost vstupů (práce, osiv, krmiv apod.), nedostatek odborných znalostí na úrovni zemědělského podniku, nízký rozpočet na reklamu/komunikaci a investice.
  4. Politika a legislativa: dotační systém neupřednostňuje EZ, politika spolupracuje s velkými firmami, toleruje zabírání půdy, přijímá GMO, neexistují politické strany/skupiny podporující EZ.

Jako druhý panelista vystoupil Jan Gallas, ředitel odboru environmentálního a ekologického zemědělství Ministerstva zemědělství (MZe). Identifikoval následující překážky rozvoje EZ:

  • Nedostatečné využití produkčního potenciálu v množství i kvalitě: 80 % plochy v EZ tvoří travní porosty pro chov dobytka, kde zemědělci vykazují nadprůměrné výnosy, naopak v rostlinné produkci mají zemědělci nízké výnosy. Chybí tedy přenesení znalostí správného hospodaření z živočišné do rostlinné produkce.
  • Nedůvěra spotřebitele v bioprodukty: na vině je špatný mediální obraz EZ (skandály, převažují negativní zprávy nad pozitivními) a nesprávně pojatá koncepce státní propagace.
  • Nedostatečná osvěta v řadách odborné veřejnosti (státní správa).
  • Silný lobbing odpůrců EZ: projevuje se poté v nastavení dotačních podmínek či prioritách výzkumu.
  • Přenos poznatků do praxe: klíčový prvek, díky kterému se výhodnější ekologické praktiky dostávají i do konvenčního zemědělství.
  • Nedostatečné propojení institucí zapojených v sektoru EZ.
  • Vysoký rozdíl cen biopotravin a běžných potravin a z toho plynoucí nízká spotřeba biopotravin: souvisejícím problémem je skutečnost, že bioprodukce se ke spotřebiteli často nedostává pod označením BIO. Nedostatečně rozvinutý trh s biopotravinami – slabá horizontální i vertikální spolupráce.
  • Vlastnictví půdy a nedostatek mladých zemědělců: vysoká cena půdy, včetně nájmů za ni a stárnutí zemědělské populace.
  • Byrokracie a složitost legislativy.

Příležitosti rozvoje EZ v ČR

  • Využití rostoucího zájmu společnosti o zlepšení stavu životního prostředí a rostoucí poptávky po kvalitních a lokálních produktech.
  • Adaptace zemědělství na klimatické změny a výkyvy počasí.
  • Média: zveřejňování kauz o kvalitě některých běžných potravin a postupech při jejich produkci (upozorňovat na problémy konvenčního zemědělství).
  • Interpretace zahraniční inspirace a příkladů dobré praxe.

MZe na léta 2017–2020 plánuje velkou národní osvětově-propagační kampaně zaměřenou na EZ a biopotraviny. Podpora EZ by nicméně měla být více systémová. Obecně je v ČR problém tzv. průmyslového zemědělství, které je dědictvím minulého režimu, ale podporovány jsou u nás stále především zemědělské velkopodniky, které hospodaří konvenčně.

Poslední částí panelu byla beseda, kde zástupci Maďarska, Rakouska, Estonska, Polska, Slovenska, ČR a Německa představili vývoj a stav EZ ve své zemi, o kterém poté mezi sebou diskutovali.

Prezentace jejich příspěvků si můžete prohlédnout pod následujícími odkazy:

Přednášející
Marco Schlüter
Jan Gallas. MZe